Kristína Kalinčáková

SŠUP, Žilina

Maľba zachytáva priestor, ktorý pôsobí súčasne živý aj prázdny; stoličky, ktoré boli naplnené prítomnosťou, teraz stoja v tichu. Odrážajú, ako miesta uchovávajú spomienky ľudí potom, čo už tam nie sú, a vyjadruje paradox uvedomenia si, často až príliš neskoro, že prázdnota existuje len preto, že tu niekedy bol život.

Anežka Šulcová

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

K tomuto obrazu mě inspiroval spisovatel Milan Kundera svým výrokem ,,duchaplní spojenci svých vlastních hrobníků", který použil ve svém románu Nesmrtelnost. Četla jsem ho právě v období letošních voleb a připomnělo mi to, jak si zrovna my, lidé, často sami zvolíme svou největší zkázu. V obrazu můžete vidět, jak se minulost prolíná se současností a jak jsme i přes naši historii stále nepoučitelní.

Antonie Režná

VOŠ a SUŠ Václava Hollara, Praha 3

Obraz: Madona studující etiketu pleťové masky

V obraze jsem se snažila zachytit paradox života ve městě, kde všichni žijeme a provádíme stejné triviální činnosti, ale vůbec se při tom vzájemně neznáme. Snažím se tyto momenty zobrazit jako svaté, protože věřím, že zrovna tyto intimní až trapné momenty nás spojují. Tato drobná gesta se stávají společným jmenovatelem, neviditelným vláknem propojující naše každodennosti.

Karolína Laginová

ŠUP, Košice

Dielo zobrazuje Ikara v dramatickom, paradoxnom okamihu jeho pádu. Ikarus sa vystiera smerom k žiarivému slnku, symbolu túžby a ambície. No namiesto nádeje sa slnko mení na prenikavý, ostrý bod, ktorý ho prebodol. Hoci jeho gesto smerom nahor naznačuje snahu vystúpiť vyššie, jeho telo sa už nakláňa do pádu, krídla, čiastočne poškodené. To, čo ho malo pozdvihnúť, sa stalo príčinou jeho zničenia a pádu.

Valérie Alánová

ART ECON – SŠ, Prostějov

Obraz znázorňuje osobu v bílém oblečení v tichém lese. Osoba se na fotografii vizuálně vyskytuje, ale její přítomnost je zároveň nejasná. Fyzicky přítomná, duševně prázdná. Mnoho lidí by s tímto mohlo soucítit, znázorňuje to pocit osamělosti, prázdnoty, smutku, ticha, chladu a tajemna...

 

Natália Pekarová

SŠUP, Nitra

Obraz znázorňuje jeden z príkladov paradoxu úsilia, ktorý opisuje, ako je nutné vynaložiť množstvo námahy, aby niečo vyzeralo jednoducho a nenáročne. Krasokorčuliar, ktorý aj keď vyzerá, že mu predstavenie prichádza zľahka a akoby lietal, korčuľuje na ľade pokrytom krvou jeho tvrdej práce. Jeho úspech nie je talent, s ktorým sa narodil, ale výsledok mnohých rokov snahy, krvi, potu a sĺz.

Tereza Janíčková

SOŠ multimediální a propagační tvorby, Praha 11-Háje

Pro okolí veselý člověk, dokonce bavič. Hluboko uvnitř ale chová hluboký smutek, melancholii, zoufalství. Nedává to znát, přece jenom není nikdo, kdo by mu doopravdy porozuměl. A tak se utápí ve svém utrpení sám, ale s velkým úsměvem na tváři.

- paradox smutného klauna 

Kateřina Křížová

SOŠ multimediální a propagační tvorby, Praha 11-Háje

Obraz znázorňuje člověka, který touží po luxusním, drahém diamantu a je ochoten ho jakkoliv získat, přestože ho k životu ve skutečnosti nepotřebuje. Naproti tomu voda, jedna z nejdůležitějších životních potřeb, je zdarma, přichází přirozeně v podobě deště a právě proto, že je jí dostatek, je levná a člověk si jí často ani neváží.

Simona Ožvaldová

SŠUPAT, Bratislava

Paradoxné situácie vo vzťahoch: títo dvaja si stále myslia, že ich vzťah sa dá zachrániť, avšak čím viac to silia, tým viac si ubližujú. Jeden druhému ťahá oči, aby ich už konečne otvoril – jeho partner sa totiž na svet stále pozerá cez ružové okuliare. Je tým tak zaujatý, že si nevšimol svoju chybu v komunikácii, preto sa mu ten druhý snaží otvoriť ústa. Bojujú medzi sebou tak zaujato, že si nevšimli, že ich hlavy sú už dávno naservírované na tanieri – zožierajú sa navzájom.

Klára Ohrablová

ŠUP, Trenčín

Na diele je znázornená nekonečná čierno-biela sieť, v ktorej je zamotaná holubica, snažiaca sa z nej vyslobodiť. Holubica sa často používa ako symbol slobody a mieru. Dielo je celé čierno-biele, až na žlté svetlo, ktoré vychádza z holubice.

Daniela Švédová

SŠ Strážnice, Strážnice

Luxusní taška stojí u popelnice a je plná odpadu. Lesklý materiál a dokonalé tvary kontrastují se špínou okolo. Krása a prestiž se tu střetávají s chaosem a odpadem. Paradox vzniká z nesouladu mezi tím, co očekáváme od luxusu, a tím, co taška skutečně obsahuje. Dílo provokuje otázkou, co je skutečná hodnota.

Martina Maršová

SŠUP, Žilina

V diele opisujem paradox tvorby, ktorá ma napĺňa aj bolí. Milujem umenie, no zároveň ma emocionálne aj fyzicky vyčerpáva. Preto zobrazujem tragiku aj úsmev ako svoj osobný jin-jang. Zachytávam eufóriu, no aj tlak, workoholizmus a následky stresu. Viem, že si tieto stavy spôsobujem sama, no práve ich temnota ma posúva k úprimnejším dielam. Tento vnútorný rozpor sa vo mne opakuje pri každom tvorivom procese a pripomína mi, že sila umenia často vyrastá práve z napätia medzi bolesťou a radosťou.  

Kateřina Všetulová

SUŠ, Uherské Hradiště

Má práce pojednává o rozmnožování úhořů, které dodnes zůstává ne zcela objasněno. Čím více se soustředíme na detailní rozklad a uzavíráme se v analýze jednotlivých částí, tím více ztrácíme schopnost vidět celek. Naše touha po odpovědích paradoxně vyvolává stále více otázek. A tak musíme najít odpověď na otázku vzniku života úhořů jejich rozpitváním, a tedy v jejich smrti.

Emma Luisa Dočekalová

VOŠ a SUŠ Václava Hollara, Praha 3

Moje práce se vyjadřuje k paradoxu samoty dnešní společnosti. Každý se cítí osaměle zamotán mezi reklamami, práci, neustálým spěchem a hlukem moderního rychlého světa. I když jsme pořád obklopeni lidmi pocit samoty nemizí. Před obrazovkou počítače sedím a jsem potopena v ultramarínové modři. 

Johana Zoe Fraňková

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

Dílem jsem chtěla poukázat na téma overconsumption.

Proč plýtváme nadbytkem, když někdo nemá dostatek?

 

Emma Stieglerová

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

Paradox (z řeckého paradoxos – nepodobný, náhlý, neočekávaný) je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek. Nesmyslnost paradoxu je pouze zdánlivá.

V tomto případě poukazuje na výstup na vrchol společnosti a na to, co je potřeba při stoupání udělat a zda by to člověk udělat měl.

Sofiia Severyn

SŠUP, Bratislava 2

Dielo zobrazuje paradoxný svet, v ktorom sa hranice medzi nebom a vodou úplne strácajú. Ryby plávajú vo vzduchu pod žiarivým slnkom, zatiaľ čo vtáky sa pohybujú pod hladinou, akoby voda bola ich prirodzeným prostredím. Svetlo prenikajúce zhora vytvára ilúziu spojenia dvoch odlišných realít a narúša zaužívané zákony prírody. Kontrast medzi oblohou a hĺbinou zároveň zdôrazňuje prevrátenú logiku tohto sveta, čím dielo pôsobí snovo, magicky a vyvoláva otázku, čo je vlastne skutočné.

Antonie Režná

VOŠ a SUŠ Václava Hollara, Praha 3

Obraz: Madona studující etiketu pleťové masky

V obraze jsem se snažila zachytit paradox života ve městě, kde všichni žijeme a provádíme stejné triviální činnosti, ale vůbec se při tom vzájemně neznáme. Snažím se tyto momenty zobrazit jako svaté, protože věřím, že zrovna tyto intimní až trapné momenty nás spojují. Tato drobná gesta se stávají společným jmenovatelem, neviditelným vláknem propojující naše každodennosti.

Barbora Švástová

SUŠ, Uherské Hradiště

Dílo zobrazuje tři roviny – zvířecí realitu, mediální obraz a lidský svět. Tyto světy se ocitají ve stejné místnosti, ale ani jeden se vzájemně nesetkává.

Kůň je uzavřen v místnosti a oslepen klapkami, nevnímá tedy sebe samotného na televizní obrazovce, kde je znázorněn jako svobodný. Paradoxně tedy nereálný kůň vnímá víc než jeho originál. V lidském pokoji člověk naprosto chybí a tedy televize vysílá do prostoru bez adresáta. 

Divák se tak stává jediným pozorovatelem, který tyto roviny propojuje.

Kamila Jungrová

VOŠ a SUŠ Václava Hollara, Praha 3

Skrze pastelový obraz, který se tváří jako rentgen, nahlížíme do nitra obyčejné mouchy. Kosti v těle bezobratlovce symbolizují vnitřní sílu, kterou v sobě zdánlivě křehká bytost může nést. Monotónnost obrazu je inspirována samotným vzhledem rentgenových snímků, doplněna růžovým obrysem okolo mouchy, z níž vyzařuje vůle se obrnit a přežít.

Jonáš Rybánský

Střední škola oděvního designu Kateřinky - Liberec, s.r.o., Liberec 17

Moje práce vychází z jednoduché, ale nepříjemné myšlenky. Lehce se dotýká lidského pokrytectví — toho, jak rádi přehlížíme nepříjemné chvíle a uhýbáme před tím, co je skutečné. Otevírám v ní svůj vlastní vztah k tomu, jak  dokážeme lhát sami sobě, jak si malujeme svět hezčí, než je. Takové obrazy nás sice uklidní, ale jen do chvíle, než se rozpadnou. Je to jako malíř, který ignoruje těžké, temné zátiší před sebou a místo toho tvoří zářivý puget květin ve váze — krásný, ale postavený na odmítnutí pravdy.

Sophia Sladovníková

SŠUPAT, Bratislava

Dielo zachytáva okamih, keď si človek pred zrkadlom dáva dole masku, čím odhaľuje rozdiel medzi tým, čo vidí svet a tým, čo prežíva on sám. Zrkadlo predstavuje priestor pravdy, zatiaľ čo masky na stenách symbolizujú rôzne emócie, ktoré si každý deň nasadzujeme, aby sme naplnili očakávania ostatných.Obrázok poukazuje na paradox dnešnej doby: navonok pôsobíme silní a šťastní, no vo vnútri môžeme zápasiť s emóciami, ktoré skrývame.

Sára Hercegová

ŠUP, Hlohovec

Postupujte podľa návodu: 1. čierna farba, 2. svetlosivá farba, 3.červená farba, 4.telová farba, 5.modrá farba, 6.žltá farba, 7. zelená farba.

Ray Sanchez

SŠUP, Žilina

Obraz opisuje dve osoby, ktoré majú odlišnú minulosť, povahu a myšlienky. Ich rozdiely sú vyjadrené prevažne farbami - kontrastnými, no pritom sa vzájomne doplňujú. Aj keď si nie sú podobné, našli sa v strede všetkého. Stále sú silno spojené a nerozdelitelné napriek všetkým nástrahám...

 

Juha Lim

ŠUP, Trenčín

Nesúď človeka podľa vzhľadu.

Klára Cahajlová

SŠUP, Košice

V ruinách rozpadnutej budovy, kde zostali už len popraskané steny a nápisy vyblednuté
časom, leží na zemi muž schúlený do klbka. Pôsobí opustene, vyčerpane a beznádejne, akoby
vzdal svoj boj so životom. Rukami si zúfalo zviera hlavu. Jeho tvár je ukrytá v dlaniach a telo
uväznené v tichom a prázdnom priestore. Cez rozbité okno preniká slnečné svetlo a osvetľuje
zaprášenú podlahu.

Kristína Kalinčáková

SŠUP, Žilina

Maľba zachytáva priestor, ktorý pôsobí súčasne živý aj prázdny; stoličky, ktoré boli naplnené prítomnosťou, teraz stoja v tichu. Odrážajú, ako miesta uchovávajú spomienky ľudí potom, čo už tam nie sú, a vyjadruje paradox uvedomenia si, často až príliš neskoro, že prázdnota existuje len preto, že tu niekedy bol život.

Anna Večeřová

ART ECON – SŠ, Prostějov

Komiks vypráví příběh osamělého deratizátora, který se při cestě z práce skamarádí s nečekaným tvorem. Jejich přátelství je nečekané, neobvyklé, paradoxní, ale i přes to je skutečné a nádherné.

Komiks byl vytvořen jako stylizovaná digitální malba v programu Adobe Photoshop.

Anežka Šulcová

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

K tomuto obrazu mě inspiroval spisovatel Milan Kundera svým výrokem ,,duchaplní spojenci svých vlastních hrobníků", který použil ve svém románu Nesmrtelnost. Četla jsem ho právě v období letošních voleb a připomnělo mi to, jak si zrovna my, lidé, často sami zvolíme svou největší zkázu. V obrazu můžete vidět, jak se minulost prolíná se současností a jak jsme i přes naši historii stále nepoučitelní.

Barbora Bařinková

SŠ filmová, multimediální a počítačových technológií, Zlín

Slepice nebo vejce?
Přesněji řečeno – slepičí vejce.

Jde o jeden z nejznámějších paradoxů: dvě věci, z nichž jedna nemůže existovat bez druhé, a zároveň naopak.

Jedná se o 3D scénu tvořenou v programu Blender.

 

Gvenda Chochelová

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

 Paradox, něco, co samo sebe vylučuje. Příroda se snažila být lepší a lepší, až došla k člověku – dle nás nejdokonalejšímu tvoru na Zemi. Nyní se však musí svého "vrcholu evoluce" zbavit, aby mohla existence pokračovat. Ze smrti vzejde nový život. Důkazem je například Černobyl – tam, odkud člověk odešel, příroda ožila i přes všudypřítomnou radiaci a je nyní plná druhů, které jinde na planetě vymizely. Tento paradox se ale netýká pouze člověka, nýbrž života, jako takového – ze zániku vadného se rodí nový.

Natália Kučerová

SŠUP, Zvolen

Vizuálny chaos a poriadok sa v obraze navzájom vyvažujú. Aj keď sú línie divoké a rozostrené, nevyvolávajú pocit náhody – naopak, sú výsledkom zámernej konštrukcie obrazu. Výsledný efekt je fascinujúci a núti diváka pozerať sa znova a hľadať nové významy, ako pri obracaní ďalšej imaginárnej karty.

Júlia Fertaľová

ŠUP, Prešov

Obraz je ako postava na ňom - dozrieva. A preto je ponechaný len vo farbe podmaľby. Ešte nevie, aké konečné dielo sa z neho vykreslí, akej farebnosti bude. Ako mladý človek je podmaľba do istej fázy daná, vyvinutá - stále však náchylná na zmenu, ktorá môže nastať.

Paradox zdôrazňuje protiklady. V mladosti sa človek stretáva s protikladom úplnej slobody, radosti (symbol kvetov) a zároveň obáv z budúcnosti. Vie, že musí urobiť dôležité rozhodnutie a každý deň sa pri pohľade na seba spytuje: „Kam smerujem?“

Veronika Horáková

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

Neuroplasticita. Jedná se o schopnost celého nervového systému pozměňovat se na základě zážitků. Zkušenosti, které formují náš mozek, mají na svědomí, jak se chováme a jak přemýšlíme... Naše životní prožitky mohou mít na náš mozek pozitivní i negativní dopad. O tom je můj paradox. Přes sebevětší genialitu lidské mysli, je ona sama sobě největší zkázou. Ztvárnila jsem jej pomocí "rozmotaného" mozku, útočícího na člověka.  

Linda Zázrivcová

SŠUP, Žilina

V obraze sa snažím zachytiť tlak spoločnosti, ktorý nás núti meniť sa. Hyeny symbolizujú nielen ľudí okolo, ale aj nás samých – tú neustálu snahu dosiahnuť niečo, čo možno ani nie je v našich silách. Dá sa to vnímať aj širšie, ako odraz sveta, kde aj napriek tomu, že sa považujeme za vyspelú a dokonalú spoločnosť, stále vládne nepokoj. Túžba po dokonalosti je v nás, aj keď ju v podstate už dávno máme.

Nela Dacková

ŠUP, Trenčín

Abstraktné/fantazijné pretvorenie interiéru z reálneho života. Dielo je inšpirované surrealizmom a pocitmy úzkosti z preľudnených alebo úzkych priestorov. Oči a uši majú naznačovať nedostatok súkromia ich veľkosť, ale pomenší počet majú poukázať, že stačí málo na to aby sa v človeku vyvolala nepríjemná emócia ak sa to spája s ich skúsenosťami a fóbiami. Malé ústa predstavujú negatívne myšlienky- hoci jednoduché a často nezmyselné, ale sú vo veľkom počte, čím zaberajú celú stenu.

Jaroslav Berky

SŠUP, Zvolen

Dielo bolo robené podľa maľby Lucifera od Franz von Stocka. Bolo najprv kreslené pentelkou, vyfarbené ceruzkami a potom prenesené do digitálu, kde som viac definoval atmosféru a priestor. Na diele je vyobrazený Lucifer, ako od hnevu čaká a plače krv po tom, ako ho jeho otec vykázal z neba do pekla pozbytok väčnosti. Keď som pracoval na tomto diele cítil som sa nepríjemne, videl som ho a cítil som ako sa pozerá on na mňa. Prešiel z kresby do mojich snov a cítil som čudnú prítomnosť..

Barbora Navrátilová

SŠ Strážnice, Strážnice

  " Nikdy si nevybereš, jak tě ostatní vidí i když vidí jen tvou část "

Tento obraz je inspirován podle reality. Ve zkratce, pohled na člověka máme odlišný. Každý přihlíží na ostatní jinak a vidí v nich něco odlišného. Vytvořila jsem obraz sebe hledící do dvou sevřených zrcadel, které vyzařují osobnosti, které ve mně vidí ostatní. Po levé straně máme kladné osobnosti, po pravé zase máme negativní. Myslím si, že jsem tento paradox vystihla.

Agáta Kedroňová

VOŠU a SUŠ, Praha 3-Žižkov

Co bych dělala kdyby přišla válka? To je nehezká otázka, která mně, vzhledem k situaci ve světě, často tíží. Nakonec jsem ale přišla na tohle: Bavila bych lidi. Hrála bych na nástroje, zpívala a tančila. Dala bych rozkvést radosti tam, kde byl zasazen strach; smekla smrti klobouk a pak o něj ještě zakopla. Hlavně s úsměvem na tváři.

Tenhle paradox v londýnském metru se za 2. světové války skutečně stal - takhle moje úvaha nakonec vůbec nebyla daleko od pravdy a to je něco, co mě docela dojímá.

Liliia Kyshko

ŠUP, Prešov

Digitálna maľba a jej zodpovedajúca báseň sa ponára do citlivého, no chápajúceho vzťahu medzi dvoma zvyčajne nesúladými tvormi. Obe zvieratá nesú vo svojom pohľade podobnú splašenosť, či dokonca záblesk šialenstva, napriek veľmi odlišným postaveniam v potravinovom reťazci.

Paradoxom je teda tenká čiara medzi nimi - čakanie na osudný okamih a fatálne rozhodnutie. V maľbe sú ich luďské stvárnenia akoby v tanci, či objatí.

Elena Grmelová

SŠ řezbářská, Tovačov

Toužíme zastavit nevyhnutelné, aby nepřítomnost zůstala přítomná.
Paradox spočívá v tom, že chceme uchovat přítomnost nepřítomného, ale to není možné.

Oleksandra Tymkovych

ART ECON – SŠ, Prostějov

Dílo vzniklo technikou smíšených médií. Základ jsem vytvořila z tištěných fotografií, které jsem doplnila ručním prošitím detailů. Poté jsem práci naskenovala a v Photoshopu přidala další prvky i textury.

Motivem je dívka, která působí volně, ale červené nitě ji spojují s obří rukou a odhalují její skryté ovládání. Dílo tak zkoumá hranici mezi svobodou a manipulací a otevírá otázku, nakolik jsou naše rozhodnutí skutečně naše.

Alica Birkušová

SŠUP, Bratislava 2

V tomto diele som sa hrala s myšlienkou narušiť zaužívané predstavy o tom, čo je „normálne“ v prírode. Banán – symbol jednoduchosti a známeho tvaru som premenila  na obal pre mandarínkové mesiačiky. Tak vznikol nový, absurdný plod, ktorý na prvý pohľad pôsobí správne, no pri bližšom pohľade zneistí. Chcela som, aby divák na chvíľu zapochyboval o vlastných očakávaniach a zároveň si uvedomil, aké ľahko manipulovateľné sú naše vizuálne zvyky.

Scarlett Vizvári

SŠUPAT, Bratislava

Dielo skúma krehkosť ľudského tela aj duše v momente prijatia bolesti ako prirodzenej súčasti osobného rastu. Postava umiestnená v prázdnom rohu miestnosti zdôrazňuje izoláciu celého procesu a pripomína, že zahojenie vlastných rán často začína v samote. Rozpadnuté časti tváre padajú do misky, ktorú postava drží, a následne ich prišíva naspäť niťou napojenou na jej žily. Tento prvok predstavuje vedomú snahu človeka opätovne sa poskladať a pracovať s tým,čo ho zraňuje.

Karolína Tvrdoňová

SŠUP, Nitra

Dielo vychádza z myšlienky, že inteligencia a hlbšie pochopenie sveta sú darom s temnou stránkou. Človek, ktorý vidí za oponu ilúzie, prestáva byť súčasťou davu. Scéna bábkového divadla symbolizuje spoločnosť, temné postavy nad ňou manipuláciu. Publikum s maskami predstavuje tých, čo nevidia klamstvo. Jediný s polmaskou chápe pravdu – poznanie ho oslobodilo, no uväznilo v samote.